K formulování cílů týkajících se sociálního bydlení a následné přípravě a přijetí kvalitního zákona (předpisů) o sociálním bydlení je dle mého názoru nezbytné prozkoumat a vyhodnotit tři následující oblasti:

A ) Definice sociálního bydlení by měla stanovit kritéria pro určení dělicí čáry mezi sociálním bydlením a soukromým bydlením. Potřeba sociálního bydlení se vyvinula v důsledku neschopnosti trhu s byty reagovat na všeobecné potřeby bydlení v rámci celé Evropy. Jak je tomu u nás? Je stejně důležité řešit roli sociálního bydlení v rámci kontextu politické odpovědnosti?

B )  Řízení sociálního bydlení, zvláště vztahů mezi veřejnými orgány od státu až po obec, poskytovateli sociálního bydlení, domácnostmi a soukromým sektorem.
 Základem je jasné rozdělení povinností mezi účastníky, které zahrnuje oblast financování, rozvoj, vlastnictví a správu nemovitostí sociálního bydlení.

C )  Vývoj udržitelné státní politiky v oblasti sociálního bydlení by měl vzít v úvahu finanční udržitelnost, kvalitu a standardy poskytovaných služeb (včetně energetické úspornosti), sociální a teritoriální složení obyvatelstva a snahu obyvatel o integraci uživatelů sociálního bydlení. 

    Sociální bydlení je obvykle definováno jako bydlení, jehož užívání se řídí pravidly přidělování, upřednostňující domácnosti, jež mají problémy se získáním či udržením přiměřeného bydlení.

    V této souvislosti stojí za zamyšlení stanovení cílových skupin obyvatelstva, které budou sociálního bydlení využívat. Dle mého názoru jde u nás o tyto části společnosti:
 - osamělí rodiče s dětmi, zvláště domácnosti pouze s matkou  - nezaměstnaní, zvláště dlouhodobě bez práce  - důchodci a starší osamělé osoby  - velké rodiny se závislými dětmi  - zdravotně postižení  - přistěhovalci, žadatelé o azyl  - etnické menšiny  - osoby bez domova  - začínající mladé rodiny s podprůměrnými příjmy

    Vážností situace se zabýval i Evropský parlament. Rozsáhlým usnesením z 10. května 2007, který poukázal na skutečnost, že nedostatek důstojného a cenově přijatelného bydlení přímo ovlivňuje život občanů a omezuje možnost jejich sociálního začlenění a mobility, dále na problémy velkých měst s bydlením, bezdomovectví, nárůst kupních cen a nákladů na bydlení, sociální segregaci a nárůst ghett, značný růst cen energií a řadu dalších negativních jevů.

    Konstatoval, že investice do sociálního bydlení mají a budou mít nadále zásadní úlohu při poskytování bydlení pro mnoho lidí, pro které není trh s bydlením jinak přístupný. Připomněl, že právo na přiměřené a kvalitní bydlení za dostupnou cenu je významným základním právem zakotveným v řadě mezinárodních chart a ústav členských států a vyzval členské státy k naplňování těchto cílů.

    Obnova bydlení pro sociální účely není jen záležitostí měst a obcí, ale též státu.
 
Cíl:  NAVRHNOUT A PŘIJMOUT ZÁKON O SOCIÁLNÍM BYDLENÍ!

    Závěrem chci zdůraznit, že návrh zákona o sociálním bydlení seniorů zpracovaný předsedou Rady seniorů ČR Dr. Zdeňkem Pernesem byl postoupen k předložení poslaneckému klubu ČSSD v Parlamentu ČR.

Ing. Milan Taraba

člen předsednictva České společnosti pro rozvoj bydlení, předseda Sdružení nájemníků ČR, člen výkonného výboru Mezinárodního svazu nájemníků (IUT)